Blog

Metalové poznání na Brutal Assault dosáhlo dokonalosti

Svátek metalu nebo metalové Vánoce, jak mnozí přezdívají tomuto festivalu. A mají pravdu. Tyto 4 dny můžeme vidět výběr toho nejlepšího, co aktuální scéna nabízí. Od úplného undergroundu, po kapely toužící po širším mainstreamovém publiku. Vše ochuceno o speciální sety jako třeba orchestr hrající skladby Bedřicha Smetany v metalovém podání. Brutal Assault je zkrátka pro všechny, kteří tíhnou k tvrdší hudbě.

1 DEN – Zastíněné hvězdy moderního metalu

Už první den nám káže opravdu ve velkém tempu, kdy celý festival otevírá death metalová parta Skeleton Remains a otevřela první circle pity. V tomto úmorném vedru, hned při obědě, klobouk dolů všem mosherům. Našim prvním velkým překvapením se stali Sylosis, kterým minulý rok dal přednost Josh Middleton před Architects a začal se plně věnovat právě jejich tvorbě. Zkušenosti tohoto velikána byly znát a poctivou nálož metalu, šahajícího do všech subžánrů, nás rychle daly do varu. Naše kroky ale v půlce setu směřují ještě k další zajímavé kapele ze Švédska, hájící barvy experimentálního deathcoru. Humanity’s Last Breath jsme neviděli poprvé a určitě ani naposled, jelikož jejich mix tvrdosti s elektronikou dává komplexní zážitek i bez nekonečného mlácení do všech strun a bubnů kolem sebe.

Co jsme si určitě nemohli nechat ujít, tak jsou legendární The Black Dahlia Murder. Měli jsme mírné obavy, jak se kapela vypořádá s nečekaným odchodem Trevora Strnada, to nás ale po prvních minutách setu rychle přešlo. Brian Eschbach, který se na jeho pozici posunul, dokázal na plno rozvést svůj potenciál a zdvihl vlajku této mašiny opět k nebesům, kam náležitě patří. Stejně tak nás potěšili stouneři Red Fang a jejich neurvalý rock. Největší očekávání dne jsme měli od americké skupiny Spiritbox, kteří nám z únorového koncertu utekli zpět domů do Ameriky kvůli nominaci na Grammy. Tu sice neproměnili, své jméno ale hrdě reprezentovali mezi největšími hvězdami metalu. I proto jsme doufali, že kapela dostane delší set než 45 minut. A taky o to nás víc zklamalo, když banda okolo charismatické Courtney LaPlante ani celý čas nenaplnila a skončili o 10 minut dříve. Výkon to byl ale přesvědčivý, který bychom si rádi dali při jejich headline tour, kde toho prostoru bude určitě více.

Tu se nejspíš dostáváme k prvnímu mínusu, který jsme letos zaznamenali a možná měl i za příčinu mírnou nechuť při vystupování na pravé straně hlavní stage a to bylo nesmyslné načasování vývozu záchodů hned vedle ní. Ono když během poměrně emotivního setu čicháte polovinu času výpary z pisoárů, není to zrovna příjemný. Tato situace se bohužel opakovala až do konce festivalu i víckrát denně, což nás přivádí k otázce – opravdu není možné si toto nechat na chvíli, kdy se hraje na levé straně? Tak snad příště… No nic, zpátky k hudbě.

Dále jsme se dočkali setů hardcorových legend Hatebreed a další skupině složené z ostřílených hráčů, Vltimas. Své slovo si vzali konečně i Deicide a po věčné otázce „oni opravdu dojeli?“ jsme dostali jasnou odpověď v podobě death metalového masakru. Exodus nás navnadili na bay area thrash metal, kterému se budeme náležitě věnovat další den a my se už nedočkavě těšili na vystoupení opěvovaných Motionless In White. Ti složili set ze svých největších, a i nejtvrdších hitů a od Thoughts & Prayers, přes Slaughterhouse jsme se dostali až k Reincarnate. Ačkoliv kapela do toho šlapala naplno, oslovit publikum se jim příliš nepovedlo, což nám přijde jako škoda. Set to byl víc než povedený a my se budeme těšit na repete v Praze. Na závěr se postaral Abbath o poctu Immortal a přehrál jejich tvorbu, svoje umění pak předvedli Dark Tranquillity.

2 DEN – Přebíhání za multižánrovým poznání

Jak je tomu na Brutalu zvykem, vstávání v brzkých hodinách vám kolikrát poodkryje ty největší klenoty. Čtvrtek jsme si tak hned ze startu mohli užít demolici s Guilt Trip, na kterou navázali ještě větší demolicí Bodysnatcher. Zajímavým zážitkem byli Escuela Grind a na mírnější notu pak navázali Oceans Ate Alaska. Ti nám dali možnost alespoň na chvilku vydechnout. Očekávaný návrat do pevnosti si odbyli také Whitechapel, kteří nedokázali příliš navázat na energii publika, svou tvorbu ale hudebně ztvárnili dokonale. Nechyběla ani mlátička Madball, kterou ze svých Rebellion nájezdů známe dokonale, klubovky nás ale baví o něco více.

Jak může uhranout melodická post-rocková hudba nám dokázali God Is An Astronaut. Lehnout si při tomhle do trávy a nechat se unášet na vlnách vesmírných melodií je to nejlepší na reset během náročného dne. Instrumenty někdy dokážou být více než zpěv, co tato parta dlouhodobě dokazuje. Bohužel zklamání přišlo s progresivci Born Of Osiris, kteří se potýkali celý set s technickými problémy, které prakticky úplně zničily celý zážitek, což byla strašná škoda. Doufáme, že dostanou druhou šanci, protože tihle týpci by si zasloužili hlavní stage, jak víme z jiných vystoupení, které jsme dříve viděli.

Chuť jsme si zpravili na další metalcorové pecce The Amity Affliction. Ti jsou známí pro své melancholické nálady v textech, které během svých vystoupení dokážou dokonale převést na publikum a tady tomu nebylo jinak. Profesionální a bez zaváhání, lidi moshovali a zpívali z plna hrdla chytlavé refrény. Jediné, co nás mírně mrzí, je slabší účast právě na těchto kapelách. Jde vidět, že Brutal je vychován hlavně na black a death metalu a pro tyto kapely se tu hledá místo hůře. Na druhou stranu to do pevnosti láká nové a mladší publikum, které naopak objevuje krásy právě těchto žánrů, na kterých festival vyrostl. Ve finále se jedná o pěknou generační symbiózu a s krapet otevřenou myslí k novému poznání je možné si užít i neznámé.

Headlinery dne se stali určitě Testament, kteří nás uhranuli především svou energií a že i po tolika letech jim to pořád šlape jako za mlada. Ještě více se vyšvihli následující Satyricon se svým black metalem a dokázali, že skandinávské země jsou rodištěm těch nejlepších kapel v tomto potemnělém žánru. Naše kroky vedly ještě k Obscure stage, kde jsme si náležitě užili druhou část setu SOiL a nemůžeme litovat. Lidí bylo sice poskromnu, ale o to více si to dokázali užít, a to hlavně při nestárnoucím hitu Halo. Nádherné zakončení dne.

3 DEN – Klikování v pitu a ikonický orchestr

Party Cannon. Jméno, které jste možná dost viděli, než jste se do pevnosti vůbec vypravili. Tato kapela celkem úspěšně zaspamovala sociální sítě se svou výzvou vytvořit rekord v klikování během jejich setu. Povedlo se to? To nejspíš nikdo neví, hlavně že byla prdel. Nafukovací zvířata a vše další ve vzduchu jen umocnila odlehčenou atmosféru během jejich grindcorové nálože. Čekali jsme, jestli se vystoupení Alana z Distant po tomto zážitku nezmění spíše v set Tatrofky, ale naštěstí se tak nestalo. Poctivá deathcorovka, jak jsme u nich zvyklí. Obědové menu bylo opět poměrně dost výživné.

Tento den jsme toho příliš vyhlídnutého neměli, o to víc jsme ale mohli poznávat, co celý festival nabízí. Ať už to jsou jeho zákoutí okolo Octagon stage, horror cinema nebo postapo město, svoje místo si našla také výstava umění. Brutal tak opět dokazuje, že hranice metalu neexistují a své místo má i v jiných odvětvích, kde by ho mainstreamový divák jen těžko hledal.

Návrat ke stage jsme si užili s Aborted. A návrat to byl spektakulární. Tato banda, vyznávající v překladu jméno „potratové“, to vzala opravdu vážně a kromě ohyzdných těl ve vitrínách na stage, jsme mohli všude po placu najít i malé postavičky, které příznačně reprezentovali jejich název. Velkým objevem se pro nás stali klidnější Villagers of Ioannina City, na které jsme narazili úplnou náhodou. Svou prezencí a zajímavým přístupem k rocku, si nás ale udrželi až do konce. Experimenty a různorodé přístupy k hudbě máme rádi a tato kapela to splňuje stoprocentně.

Stálicí na českých pódiích je už ukrajinská senzace Jinjer. Jako pravidelný účastník Brutalu opět nezklamali a umění frontmanky je na úrovni, kterou jiná žena v metalu jen tak dorovnat nedokáže. Po lehkém odskočení na The Omnific, hrající na pomezí rocku a metalu, jsme to otočili ještě na Left To Die, hrdě prezentující odkaz Death. Tady nebylo o čem, surový death metal naservírovaný rovnou do úst. Andělé Exorcizphobia ještě rozduněli vnitřní část areálu, všichni se už ale pomalu chystali na nejspíš nejzajímavější set letošního ročníku.

Ačkoliv jsme četli různé názory právě na toto vystoupení, za nás musíme říct, že se jednalo o mistrovské dílo té nejvyšší kvality. Dát dohromady Cult of Fire a Bohemian Symphony Orchestra Prague se zdá jako nonsens, ještě když dostanou za úkol oslavit 200 let od narození Bedřicha Smetany a zahrát jeho nejznámější tvorbu v hodinovém setu. Z počátku nás mírně znervóznili přehlušující blastbeaty, vše si ale po pár minutách nádherně sedlo a my už se jen kochali naprostou dokonalostí. Vše doplnili vizualizace hrdě hájící historický odkaz českých hradů a zámků, které jsou pro tuto tvorbu zvolené výborně. Kdo tohle nestihl, může to ještě napravit na podzim v Praze, protože tahle příležitost se už dost možná nebude nikdy opakovat.

Jeden ze svých lepších výkonů předvedli Architects a s průstřelem i do starší tvorby se připomněli, že jsou pořád na špici moderního metalu. Sam si klasicky podmanil své fotbalové fanoušky českým dresem a taky dokázal, že legendární „blegh“ není až taková kravina, jak dříve tvrdil. Mírně nás zamrzelo, že jsme nestihli vystoupení sympatické Emmy Ruth Rundle, ale jiné jazyky ale hovoří, že bychom tuhle chybu příště udělat neměli. Německy ladění Laibach zanechali po sobě smíšené pocity, ty ale rozprášila industriální klasika Deathstars.

4 DEN – Za ohněm a chaosem

Co se stane, když zkombinujete metal, hip hop a vrazíte k tomu banjo? Vznikne Show Me The Body. Kombinace, kterou asi moc nenajdete, ale nějakým zvláštním způsobem vlastně dávala smysl. Byl to nakonec dost fajn zážitek. Mírně jsme se nad tím pousmáli a zamířili na Cancer Bats. Rozběhat dav čtvrtý den v 1 odpoledne se může zdát jako nadlidský úkol, tato hardcorová sebranka to ale zvládla bravurně. Ještě v takovém vedru. Dalším zajímavým progresivním počinem se stali Plini, kteří z počátku mohli působit, jako z jiného světa. To i vtipně komentoval jeden z členů kapely, kdy podotkl, že si přesně přál vidět několik tisíc zmatených tváří, když začnou hrát. Své standup chvilky umocnil ještě výzvou o ten nejvíce nudný a líný moshpit, který se zvrhl v nekonečný crowd surfing. Úsměv od ucha k uchu měl v tu chvíli snad každý a dokonalost instrumentální hudby v podání této kapely k tomu. Technickou záležitostí dne se stali Gorod, death metalu vzdali hold Pestilence.

Kroky nás trochu nečekaně opět zavlékli do vod instrumentálu a s krapet tvrdším přístupem nás seznámili Night Verses. Tento den jsme na Obscure stage a v chill zoně trávili asi více času, než je zdrávo, ale za tyto objevy to určitě stálo. Stejně tak nás uhranulo vystoupení Julie Christmas a ve finále se jednalo možná i o nejlepší set, který jsme ten den viděli, ačkoliv se to oproti večernímu programu může zdát až nemožné. Julie si dokázala vzít pozornost už příchodem v masce a svým postupným odhalením, kdy s nespoutanou energií a neskutečným hlasem předvedla vystoupení hodné velikánům alternativního metalu.

Black metalový večírek zahájili především už legendární Emperor, kteří tento žánr prezentují v té nejsurovější podobě. Temno se linulo pevností a šlo vidět, že tohle je přesně to, co pravidelní návštěvníci tolik milují. Rozkopnout sandál se jim pokusili The Dillinger Escape Plan, kteří trochu nešťastným umístěním v lineupu dost vyčnívali z aktuální nálady kolem hlavní stage. Co ale dokázali, je předvést chaos mathcoru na absolutní špičce. Celá kapela vypadala jak posedlá a předváděla nekonečně energický set. Byli to právě tito umělci, kteří vdechli metalu úplně jiný směr a chápání. Pro někoho možná až nepochopitelný směr, ale i tom to někdy je. Za nás výborný výkon, nad kterým se pozastavil rozum, v dobrém slova smyslu. Co ovšem nastolila předešlá black kapela, navazující Behemoth vzali opět zpět. Už tradičně monstrózní show s neúprosným vizuálem plného ohňů dokázala, kde je pomyslný vrchol. Pro někoho už může být tato kapela od svého žánrů poměrně vzdálena, co jim ale odepřít nejde je, že právě tímto přístupem dokázali dovést nové posluchače, kteří by tak poctivý black metal nejspíš nikdy neobjevili. A to je něco, co pro žánr samotný může být důležitější, než na první pohled vypadá. Výkon to byl samozřejmě hodný své velikosti a opět tak nezklamali. Jejich návrat do Prahy si na začátku příštího roku určitě doporučujeme pohlídat.

Brutal Assault tak celkově hodnotíme za vydařený a rádi se sem vydáme i v dalším roce. Co oceňujeme maximálně je několik míst s pitnou vodou zdarma, která ve velkých vedrech byla kolikrát spasitelem, nekonečné možnosti gastra a taky velmi rychlé odbavení piva, kde se prakticky netvořili fronty. Aby toho nebylo málo, pořadatelé Obscure Promotion nás rovnou nalákali na další ročník, kterým bude vévodit francouzská Gojira, společně s Ministry a Dimmu Borgir. Takže my určitě jedem!